Ruský Su-57 Felon měl být symbolem návratu Moskvy mezi letecké velmoci. Místo soubojů s ukrajinskými stíhačkami ale nyní dostává nečekanou úlohu. Jeho rolí má být lov levných bezpilotních letounů útočících hluboko v ruském týlu. Adaptace nejmodernější ruské stíhačky ukazuje, jak drony mění pravidla moderní války.
Zbraň budoucnosti ruského letectva proti strojům z Wishe
Když Rusko představovalo stíhačku Suchoj Su-57, prezentovalo ji jako odpověď na americký Lockheed Martin F-22 Raptor a Lockheed Martin F-35 Lightning II. Letoun měl být páteří ruského letectva nové generace, stealth platformou schopnou ničit nepřátelské stíhačky, radary i systémy protivzdušné obrany.
Realita války na Ukrajině však přinesla jiný scénář. Su-57 se do bojových operací zapojoval jen omezeně, především z bezpečné vzdálenosti při odpalech řízených střel. Moskva si zjevně nemohla dovolit riskovat ztrátu malého počtu vyrobených strojů, které mají zároveň představovat výkladní skříň ruského leteckého průmyslu.
Nyní se však situace mění. Ukrajinské dálkové drony začaly představovat pro Rusko strategický problém. Útoky na rafinerie, sklady paliv a vojenskou infrastrukturu stovky až tisíce kilometrů od fronty ukázaly slabinu ruské protivzdušné obrany. A právě zde dostává Su-57 novou roli.
Su-57 jako drahý zabiják dronů
Podle dostupných informací byly ruské Su-57 nasazeny během ukrajinského útoku na ropnou rafinerii v Omsku, vzdáleném více než 3 000 kilometrů od ukrajinských hranic. Úkolem letounů mělo být zachycení ukrajinských bezpilotních prostředků mířících na strategický průmyslový cíl.
Letoun měl nést střely vzduch-vzduch R-73 nebo R-74 na vnějších závěsnících. To je významný detail. Su-57 byl navržen tak, aby většinu výzbroje ukrýval ve vnitřních šachtách a zachoval nízkou zjistitelnost. Externě zavěšené střely tuto výhodu částečně ruší. Pro boj proti malým dronům nad vlastním územím však stealth není prioritou.
Pokud letoun operuje hluboko nad vlastním územím a jeho protivníkem není nepřátelská stíhačka vybavená radarem a raketami dlouhého dosahu, ale pomalý bezpilotní letoun, důležitější jsou jiné vlastnosti. Kvalitní senzory a schopnost zasáhnout malý cíl.
Su-57 dokázal podle dostupných zdrojů, ale dokázal sestřelit pouze jeden dron, zatímco ostatní zasáhly své cíle. Agentura Reuters informovala, že provoz v továrně byl po útoku dronu zastaven.
Proč právě Su-57?
Na první pohled může použití stíhačky za desítky milionů dolarů proti dronům za několik tisíc dolarů působit absurdně. Su-57 však disponuje několika vlastnostmi, které jsou pro lov dronů zajímavé.
Jednou z nich je AESA radar, který umožňuje sledovat více cílů současně a lépe pracovat s malými vzdušnými objekty než starší radarové systémy. Su-57 je zároveň jediným ruským operačním bojovým letounem této kategorie, který takový radar používá. Dalším prvkem je elektrooptický systém 101KS. Infračervené senzory mohou být proti pomalým a nízko letícím dronům velmi užitečné, protože takové cíle mají často malý radarový odraz a klasické radary je obtížněji zachycují.
Výhodou může být také palubní kanon ráže 30 mm. Zatímco proti moderním stíhačkám je jeho využití omezené, proti velkým útočným dronům může představovat levnější alternativu než odpálení drahé řízené střely.
Nasazení Su-57 proti dronům ale zároveň odhaluje zásadní problém ruské protivzdušné obrany. Moderní armády dlouho stavěly obranu proti drahým cílům. Bombardérům, střelám s plochou dráhou letu nebo nepřátelským letounům. Ukrajinské drony však změnily ekonomiku konfliktu.
Jednoduchý bezpilotní prostředek může zaútočit na strategický objekt vzdálený tisíce kilometrů a přinutit protivníka reagovat systémy mnohonásobně dražšími.
Stejnému problému čelí i západní armády. Izrael například použil své stíhačky F-35 proti íránským dronům a nizozemský F-35A získal potvrzený sestřel ruského dronu narušujícího vzdušný prostor Polska. Pátá generace letounů tak není automaticky vyhrazena pouze pro souboje s jinými stíhačkami.
Zásadní slabina konceptu: Rusko má strojů Su-57 velmi málo
Podle odhadů se počet operačních strojů pohybuje kolem několika desítek, což je výrazně méně než původní ambice Moskvy vyrábět desítky letounů ročně. Každý nasazený Su-57 proto představuje cenný prostředek, který nelze jednoduše nahradit.
Pokud Rusko skutečně používá Su-57 jako lovce dronů, nejde jen o taktickou změnu. Je to přiznání, že charakter letecké války se zásadně změnil. Nejdražší ruský bojový letoun nyní nemá za úkol střet s nepřátelskými stíhači. Místo toho hlídá oblohu před levnými bezpilotními stroji, které dokázaly ohrozit cíle hluboko uvnitř Ruska. A právě v tom spočívá největší paradox moderního bojiště na Ukrajině. Ruská technologická chlouba je nucena bojovat proti malé autonomní zbrani, která stojí zlomek jeho ceny.
Podle ukrajinských tvrzení dosáhl Su-57 ve své nové roli jen omezeného úspěchu, protože dokázal sestřelit pouze jeden dron, zatímco ostatní zasáhly své cíle. To však v žádném případě není dostatečný důkaz k posouzení schopností letounu v jeho nové roli zabijáka dronů. Lze s jistotou říci, že Rusko stále modernizuje Su-57 a provádí další změny, které by mohly ovlivnit i jeho budoucí roli. Rusko nedávno také představilo dvoumístnou variantu stíhačky a používá v Su-57 motor Izdělije 177 (Produkt 177) místo motorů AL-41F1 používaných v dříve vyrobených kusech.
Zdroj: The EurAsian Times, The New Voice of Ukraine, Kyiv Post
Autor/Licence fotografie: Su-57, Vladislav06112019 – Own work, CC BY-SA 4.0